Básně, nebo texty písní...
Je to už pár měsíců zpátky co jsem začala psát básně. Bylo to skvělé odreagování. Prostě napsat na kus papíru to co mě napadá a co cítím. Dost slov mě napadalo v barech či v kavárnách, takže jsem měla popsané ubrousky, a všechny je házela do bundy. Až po stém třídění ubrousků z kapes, jsem začala všude nosit pár papírů, abych to měla aspoň pohromadě. A nemusela hledat něco kam napíšu nové nápady.
Zveřejňování
Dlouho jsem nikde neinzerovala že píšu básně. Jen své nejlepší kamarádce. V tu dobu se hodně bavila s klukama z nahrávacího studia, už nějakou dobu chtěla nazpívat nějakou svou písničku. Měla spoustu nápadů, ale nic co by chtěla zpívat. Jednou když četla můj zápisník, se mne zeptala zda jí nezkusím něco napsat. Zeptala jsem se o čem by tu píseň chtěla. A začala vyprávět. Vyprávěla o klukovi, o tom jaký je, co na něm má ráda. A jak se sním cítí. Mluvila asi hodinu. Já si zapisovala různé poznatky a nápady. Heslovitě aby mi něco neuteklo a abych to pochopila. Během víkendu jednoho víkendu, kdy jsem měla závěrečné zkoušky ze zdravotního kurzu, jsem jí píseň napsala. Líbila se jí, což bylo skvělé. Pár slov jsme spolu upravily aby se jí to líp zpívalo. Ale je mi líto že u toho jsme i skončily. V ten moment jsem zjistila, že psaní básní je pro mě lepší vyjádření pocitů, než to napsat do nějaké povídky. Pomalu jsem přidávala na instagram své nápady, ale pod anonymem. Strach co na to řeknou mí přátelé byl silnější než touha zjistit jak se to bude vyvíjet. Kamkoliv jdu tam něco napíšu, cokoliv cítím o tom napíšu.
O čem píšu?
Ze začátku jsem psala o citech k jednomu klukovi. Později spíš to jak jsem se cítila v ten moment. A to mi zůstalo. Když nevím co s tím mám dělat, napíšu to. V hlavě si srovnám co podniknu, ale to až po přečtení toho co ze mě vypadlo na kus papíru.
Realita
Myslel sis že tě nechci, byli jsme jako dva slepci. Oči jsem odtrhnout od tebe nemohla, dívat jsem se chtěla.
Nutit někoho do akce, to je pro mě lekce. Jsem holka nejistá, až nejistá. Nejsem jako ostatní holky, Máš střevíček od Popelky?
Už aspoň vím, díky tobě vím. Že nic není nemožné, smutno mi bude samotné.
Teď tu sama sedím, o tvé přítomnosti sním. Že mě zase obýmáš, a co ti chci říct posloucháš.
Ale je to síla, realita facku mi dala. Všechno je úplně jiné, změna žádná je to stejné. Domů se vracím sama, bez tvého objetí mi je zima.
Lístek na vlak
Tašky u nohou, smířená se vším. Pomoct mi nemohou, minulosti se bojím.
*Stojím a ptám se, kdybych odešla. Bál by o mě se? Kdybych odešla.
V ruce lístek na vlak, rozhodnutá odjet. Loupu si z nehtů lak, chci v životě popojet.
*
Daleko pojedu, tam kde mě neznaj. Odtud odjedu, tam kde je ráj.
*
Chci odjet, a nevrátit se.
Nedávno jsem znovu byla u kamarádky, a zatímco ona telefonovala se svým přítelem, jsem jí napsala báseň. Krátkou, tak aby se vešla na poznámkový lístek. Ona si jí přečetla a začala jí zpívat. Absolutně jsem to nechápala. Hned jsme dopisovali nové verše. Hned nás napadlo že bychom to mohli natočit. Já si vždy nahrávám nové nápady, takže mám v telefonu hromadu nahrávek. Strávily jsme nad tím asi hodinu. Vymýšleli jsme jak kraviny tak i skvělé verše. Už vidím naší budoucnost. Ona Slavná zpěvačka, a já jí píšu všechny texty,fotografka a k tomu jsem spisovatelka, o víkendech budeme jezdit po světě. A sem tam, na týden dva, vypadneme ze sociální sítě někam do hor. No krásně to máme vymyšlené.