Ještěd na lyžích
Před vánocemi jsem už 20. 12 měla dovolenou, středa byla pro mě ve znamení úklidu, skautské porady až po balení na lyže. V tuto středu jsem nejen stihla oběd u babičky, ale také nákup nového termo prádla na hory. Šla jsem do obchodu Husky kde pracuje můj kamarád a skaut z našeho střediska. Pomohl mi vybrat oblečení na hory ale i na spaní na táboře. Koupila jsem si triko i kalhoty v černém.
22.12 jsme s přítelem odjeli do Liberce kde jsme měli zamluvený hotel. Byl to jeden z mnoha hotelů Pytloun Hotels. Byla to dvou patrová budova s menšími pokoji. Hned vedle recepce byla jídelna, vlastně to bylo ve stejné místnosti. Ubytovaly jsme se a skoro po dvou hodinách, kdy přítel ještě na dálku řešil něco do práce, jsme se převlékly a vyrazily na noční lyžovaní. Na Ještěd nám to autem trvalo ai jen deset minut. Chvály nám trvalo než jsme se dostali k mé ski kartě. Jelikož když jsme kupovaly lístky na svah neměla jsem zařízenou gopass kartu , tak nám jí na online vygenerovaly, a museli jsme si jí na místě vyzvednout. Asi až po deseti minutách a optání od paní na informací, jsme to zvládli. Jak jsem kartu vlastní neměla nešlo mi jí vyzvednout přes můj čárový kód který mi přišel s registrací. Ale kartu mi musel vyzvednut přítel, jelikož karta musela být vyzvednuta z účtů který objednával.
První jízda byla otřesná. Baví mě lyžovat ale ten den jsem na tom stála po třetí do deseti letch. Byla jsem ráda že nás tam nebylo moc, mohla jsem si v klidu dělat obloučky a trénovat jízdu. Druhá už mi šla lépe. Přítel byl na snowboardu, takže kroužil kolem mě. Při třetí jízdě mi už šlo se otáček bez obloučků. Během toho mě natáčel přítel, a když se na to zpětně podívám vidím že mi to jde mnohem lépe. Až na můj první pád. Spadla jsem dost nešikovně. Vzulo mě to z lyžáků a nohu jsem měla zabořenou do sněhu, hrozně mě bolel kotník, v ten moment jsem jen doufala že se budu moct v klidu postavit. Trvalo mi asi deset minut než jsem se vyhrabala a začala se soukat do lyží, nešlo mi to. Musel se pro mě vráttit přítel a pomoct mi.
Během večera ale začalo dost foukat a kolem osmé večer se vlek zastavil. Ani se nedivím, když jsem nahoře vyjela, za pár sekund mě vítr zastavil. nemohla jsem se hnout. Stáli jsme tam takhle všichni. Takže nezbývalo než vydržet vítr a jet na hotel. Večer jsme si dali pizzu, a sledovali grinche.
Druhý den kolem osmé jsme vyrazily na snídani, byli jsme oblečení v termo prádlu. Popravdě měla jsem s sebou jen jedno triko navíc a rifle. Přišlo mi zbytečné si balit něco navíc. Jeli jsme jen na jednu noc. A se vším všudy i s našimi bundami a kalhoty na lyže jsme se vešli do jedné sportovní tašky. Oba dva, k čemu si balit zbytečné věci. V tom jsem jiná než většina mých kamarádek, ty by se zabalily na jednu noc skoro jak na týden. Ale má zase potřebu si všude brát knížku nebo čtečku knih. Takže se mnou jela čtečka. Nezabrala moc místa takže se tam vešla. Tím že jsme byli v Liberci u Ještědu tak nebylo divné že tam chodíme v termo oblečení. Snídaně čistě pro mě byla smutná. Takhle jsem alergická na kakao, a kromě žemlovky a štrůdlu bylo vše s kakaem. Takže jsem si dala rohlík s máslem a šunkou a strůdl. A samozřejmě kafe. Bez něho by to nešlo. Po snídani jsme si zabalily a vše naházeli do auta a jeli znovu na svah. Z večerního pádu jsem žádný problém neměla, zachránilo mě to že jsem měla nohu zadělanou v lyžákách. Druhý den byl už lepší. Hrozně mě to lyžování bavilo. Domů jsme jeli kolem oběda. Byla jsem spokojená.