Po posledním článku jsem si dala pauzu a odpočívala na táboře od sociálních sítí a celkově od civilizace, a bylo to prostě to nejlepší co jsem mohla udělat. Došla jsem k tomu co od života teď chci a kdo v něm bude. A vím že v mém životě je můj nový parťák na výlety a na soukromý život, společně s jeho krásnou dvouletou dcerou. A dnes vám popíšu náše nornální dny. 

Sobota 31.8

V sobotu po táboře si pro mě Par´ták, dojel na nádraží kde jsme hodily všechny tašky do auta a vyrazily, já na kole a on autem ke mě domů. Po rychlém vybalování a kupičkování prádla do pračky jsme jeli k němu a začaly vařit oběd. Ještě jsem stihla nasbírat rybíz abychom ho zamrazily a měli na koláč. Kolem páté jsme rozvaleni na gauči přemýšlely co budeme dělat. I když se mi fakt nechtělo tak jsem nasedla na kolo a jeli jsme do Medlešic kde mají pivovar. Byla to celkem super jízda až na jeden kopec který jsem vyšlápla, na kole bych to nedala. A ani nevíte jak mi to pivo hned chutnalo. Parťák říkal že paní hospodská byla velmi příjemná. Dle mého názoru, nebo takhle , nikdo kdo se neumí chovat slušně k hostům by neměl pracovat s lidmi. Sama vím že 12 hodinové směny v hospodě, není vždy věc krásná. Ale i slabý úsměv stačí.

Daly jsme si tmavé i světlé. já tedy 12 malou, chtěla jsem desítku. Ale prý menší volty nevedou. Když jsem viděla jakou má barvu to pivo zmátlo mě to. Ptala jsem se Parťáka zda to tak má být. Hele já nejsem žádný velký pivař, ale to že o pivo bylo čisté a bylo vidět skrz, mě trochu zarazilo. ale pozor, bylo mi řečeno že to tak má být. Prý jak to teče rovnou z trubek tak je to čisté. Během volné chvilky u piva jsem Parťákovi vyprávěla co se dělo na táboře potom co odjel, mezitím se k nám přidal náš kamarád který nám vyprávěl o své dovolené na Chorvatsku.  

A jelikož já nejsem na pivo moc zvyklá tak jsem se lehce picla. Zjistily jsme že jeden utopenec nezastaví naše kručení břiše, takže plán byl jasný zajet si na jídlo. Ale kam? Okolí kde Parťák bydlí neznám, takže jsem za nimi jela jako ocásek. Dojeli jsme do Nemošic do úžasné restaurace, a sedli si přímo pod lípu. Takže Parťákova alergie na pyl přímo jásala. My si daly hovězí špalíček se slaninou, a domácími hranolky. Jako řeknu vám že to byl prostě luxus. Tam pojedu znova, jen když jedu kolem cítím vůni hranolek a jejich marinovaných žeber co si dal kamarád. 

A protože my nejsem normální a nestačilo nám to, tak po dalších dvou pivech a jídla jsme zase nasedli na kola a jeli v osm večer do Mnětic na splav. Kluci si daly poslední pivo a já už byla na kofole, měla jsme si radši dát čaj nebo grog, už mi byla celkem zima. Asi po hodině sedění a koukání na vodu jsme se rozdělily a jeli domů. 

Neděle 1.8

V neděli ráno jsme vyrazily se psem na výlet do lesa, do Studené vody. Mají tam opravdu krásný les, a ten rybník, jo četlo by se tam hezky. dokonce jsme našli i pár hub, které jsme hned po příjezdu usušili. Já prostě nechápu čím to je ale ti psy jsou někdy taková prasátka. Ta naše byla čerstvě vykoupaná  a hned po příchodu do lesa, se nám vyválela v tom nejhorším bahně co v celém lese bylo .Takže ano smrdělo nám celé auto, cestou zpátky. ale hlavně že psí paní byla spokojená.  Libí se mi jak se s Parťákem dokážeme bavit naprosto o čemkoliv. Od tábora, přes výchovu dětí až jsme skončily u myšlenky zda jsme pro trest smrti. No prostě paráda. Ale už Parťák poznal mojí ukecanou stránku. Jakmile chytnu slinu tak se nezastavím.  Po příjemné lesní procházce jsme vyrazily vařit oběd. Během pečení kuřete jsem připravila buchtu s maliny a borůvkami které jsme nasbírala ještě na táboře. 

Parťák se semnou chvíli nebavil. Prý ho učím prasárny. Nevím co má proti kávě se šlehačkou a s lotus sušenkou. Nebo proti buchtě a už vůbec proti čokoládě. Jen si představte ten pocit když si namočíte sušenku do kávy a pak jí změklou sníst. No prostě luxus. Takže prý budeme prasečit jen v neděli, že jinak budeme jíst zdravě, ale nevím zda se do toho počítá i to jak mi ujídá čokoládu v pondělí večer. Odpoledne po krátké siestě,  jsme vyrazily na rozhlednu. A jelikož my si umíme vybrat den i počasí. Nás před příjezdem chytla mlha a déšť. ale to nás nezastavilo a do strmého kopce jsme šlapaly trochu s úsměvem. Trochu jen protože mě bylo špatně. Nějak mi nesedla teplá buchta. V půlce mě chytla bolest kolene, ale věděla jsme že už jen chvíli, takže jsem byla potichu a poslouchala jeho vyprávění o nějakém výletu kde byl se svými kámoši. Vše vypadalo dobře, rozhledna stála nikde nikdo, jen nás překvapil nápis "Zavřeno". Ale nevadí, hned za ní byla restaurace, takže akce jídlo byla započata. Spokojeně jsem snědla svůj vývar s játrovými knedlíčky a hned jsme měla v bříšku jako v pokojíčku.  Cestu autem zpět jsem prospala a byla odpočatá na noční směnu.