Doufám že se máte dobře, a že vás dnešní doba netahá ke dnu. A doufám že si vždy najdete čas na něco co máte rádi. Třeba si uvaříte čaj, a poslechnete si nějaký váš oblíbený podcast. Nebo si sednete s knížkou a vypnete realitu a soustředíte se na něco co není, nebo by mohlo být. Nebo si jen pustíte váš oblíbený seriál. 

Já si v jakékoliv volné chvíli sednu na zahradu, zimě se zabalím do teplé deky. Na parapet si položím kávu, a to je můj relax. A co vy taky to tak máte? Taky si rádi sednete na terasu a popíjíte kávu?

Má cesta ke kávě...

Když jsem nastupovala na střední školu. V roce 2016 tak jsem stále kávu nepila. Doktorka mi jí ale doporučovala. Jelikož mám nízký tlak, tak mi říkala že si mám dát kávu když mě bolí hlava, když cítím že ten tlak je opravdu nízký.  Ale vůbec mi nechutnala. A to protože jsem víceméně viděla s kávou jen svého nevlastního otce, který pil zrnkovou kávu. Mamka sice pila rozpustnou kávu, ale nepila jí zas tak často abych si toho nějak více všimla. Vnímala jsem to že otec seděl na balkóně a pil kávu, a sledoval svět okolo sebe. 

O rok později jsem nastoupila do druhého ročníku, a na praxe jsem musela chodit místo od sedmi, ale od šesti. Takže jsem vstávala ve čtyři ráno. A to byl ten moment kdy jsem poznala chuť rozpustné kávy. První týden jsem byla totálně zničená, usínala cestou na praxe, nedokázala jsem fungovat už od těch šesti. A jednou jsem vstávala stejně jako mamka, když si mamka dělala čaj tak mi udělala kávu, a řekla vypij ho. Odpoledne se mne zeptala jaký ten den byl. A byl úplně jiný. Na praxích jsem byla více produktivní. Takže si myslím že na mé závislosti na kávě, může moje máma. Ale co, nemám jí to zazlé. 

No a co dál?

Postupně jsem přidala kávu jako mojí ranní rutinu. postupem času jsem si nedokázala představit zimu bez kávy, není možná. 

Dnes v roce 2021 si stále dávám po probuzení kávu, a přešlo to do takového levelu že mám denně minimálně tři šálky kávy. Tím že mám nízký tlak tak se mi díky kofeinu zvýší, ale o kolik to tedy nevím. 

Když jsem byla loni měsíc na neschopence, zvládla jsem za celý ten měsíc vypít celou sklenici rozpustné kávy sama, úplně sama. A to mi přítel oznámil že tady nějaká závislost je. Ale což každý máme nějakou svojí závislost. Ať jsou to sladkosti nebo v mém případě káva. Neholduju alkoholem, neberu drogy, jen prostě mi nedělá problém dát si ráno menší hrnek kávy. Odpoledne dva střední kávy, a když jedu do Pardubic tak i velký kelímek. 

Já osobně piji rozpustnou a také zrnkovou. 

Zrnkovou si dělám v moka konvičce, a to jen když mám spoustu času. A v ten moment se zabalím do deky, teplé mikiny a užívám si její chuť a vůni. A sedím tam dokud mi není zima. V letě sedávám o hodně déle a to ještě s knížkou, nebo s audioknihou.  

Co se týče zrnkové kávy, tak jsem začala pít mletou od Starbucks. (to není reklama) , přesně Veranda Blend , Blonde roast. Je jemná, není tak urputná, a u tedy piji bez mléka, protože se pak ztratí ta chuť. Ačkoliv nevím jak to dělají v kavárnách, protože tam si dám latte, ale doma ne. 

A jak to máte vy s kávou? Dáte si jí jednou za uherský rok, nebo jste závisláci stejně jako já? Nebo spíše pijete čaje? Dejte mi vědět do komentáře či na email. Budu ráda za každou vaší reakci. 

Užívejte si nový týden, a uvidíme se u dalšího článku.