Psaní nové knihy?
Loni o velkých prázdninách jsem začala psát svojí knížku. Byl to nápad, který se mi v hlavě objevil zatímco jsem byla na jedné masáži. Ležela jsem ve vaně a přemýšlela. No co jiného mi zbývalo byla jsem tam sama, a nikdo aby si se mnou povídal. Ráda čtu, a už nějakou tu dobu píšu povídky na Wattpad. A tak mě napadlo, "Co když napíšu vlastní knihu?" Začala jsem přemýšlet o čem by mohla být. Poslední dobou jsem četla různé detektivní knížky. A tím to začalo. První myšlenka, napíšu detektivku. Měla jsem úžasnou vizi. Detektivka pro mladé. Měla být o šikaně ve škole, a o pomstě. O jedné české detektivce, kterou tento případ proslaví. Mělo v ní být vše šikana, vražda, láska, ale i zrada. A tajemství. Jenže jsem jí psala skoro rok, a to jsem nebyla ani v půlce. Prostě mi to nedávalo to co jsem chtěla cítit. Pocit že z toho něco bude.
Jaké bude pokračování s onou knihou?
Během letošním prázdnin, po třech měsících, jsem se k ní vrátila a zkusila něco psát. Ale nic mě nenapadalo. Nic co jsem zkusila nebylo ono. Ale i tak jsem vymyslela další kapitolu. Dala jí přečíst kamarádce, a dostala jsem názor který jsem potřebovala slyšet. Není to ono. Nijak to na ní nezapůsobilo, ne jako na začátku. "Není v tom nic zajímavého, z mého pocitu. Nic co by mi říkalo, chci číst dál. Jsi si jistá že tě to stále baví psát?" Optala se. Upřímně ani už ne. A v tom byl hlavně ten problém. Nebavilo mě to. A na knize je potom vidět, zda autora bavilo jí psát, nebo ne. A na mé poslední kapitole bylo vidět že mě to nebavilo. Moc velkou chuť ke psaní jsem neměla. Mým snem bylo vždy, že napíšu knihu. Něco co mě bude těšit, něco k čemu se budu ráda vracet. Co předám dětem. Či i napíšu pokračování. Zatím jsem tuto kapitolu ukončila a nechala schované, a snad se k ní vrátím...
Nová kniha? Snad ano...
Tento týden jsem byla s kamarádkami v čajovně. Jako dárek jsem dostala nádhernou krabičku a notesem. Vevnitř bylo napsáno "Naší budoucí spisovatelce, a autorce spousty bestsellerů". A v ten moment mě napadlo, začni něco nového. A ano, za tu dobu co jsme seděli k čajovně jsem vymyslela příběh. Nejdříve jsem měla hrubý nákres, ale jak jsem si pohrávala s myšlenkou o novém příběhu. Tak jsem vymyslela něco co by mě mohlo bavit. Bylo to něco zajímavého. Dostávala jsem se čím dál víc hlouběji, a dostala se skoro na konec. A k tomu mi pomohla má kamarádka. Vnímala co jsme říkala. Opravdu jí to zajímalo. A upřímně, moc lidí zas tolik nezajímá o čem píšete. Komentovala mé nápady, a tím mě přiváděla na nové myšlenky. Každým slovem jsem se dostávala hlouběji do onoho příběhu. Celý příběh byl z mojí hlavy, ale nenapadl by mně, nebýt jí. Nebudu jí jmenovat, vím že toto čte, a že bude vědět.
Samozřejmě nevynechám šikanu, ani to co jsem chtěla dát do té minulé. Též v ní bude láska, tajemství, spousta tajemství. Bolest, ale i dobré chvilky.
Co teď?
Jsem na začátku nové knihy, a věřím že to vyjde. Tímto bych vám chtěla popřát krásné Vánoce a Šťastný nový rok...